400 miliard korun ročně do zdravotnictví a nemocných stále přibývá
Ano, nemoc je mnohdy vnímána jako nepříjemnost, jako něco, co nám nedovoluje dělat to, co chceme, a kdy chceme. Když už k ní dojde, díváme se na ní pohledem, kde jsem ji chytil, kdo ji zavinil nebo též, proč se to přihodilo zrovna mi. V této lince pokračujeme i v léčbě. Zajdeme k lékaři, který zpravidla již rutinně diagnostikuje, co je to za nemoc a ujímá se předepisování léků. Podle typu „nepříjemnosti“ rozlišujeme nemoci na bolestivé, které nám neumožňují se soustředit a pokračovat v našich obvyklých aktivitách (tělesná teplota, bolesti v krku, žaludku, svalů, zad, hlavy…) nebo nebolestivé a ty takzvaně přecházíme a s lehkým překonáváním pokračujeme nadále ve stejném životním programu (vysoký nebo nízký krevní tlak, cukrovka, obezita, vyrážky na pokožce…), protože nám medikace farmaky v obou případech dočasně zmírní symptomy na fyzické úrovni. Dokonce si je pojmenujeme jako choroby civilizační, jako kdybychom se uklidňovali, že je přece normální zařadit léky jako součást denního menu.
Proč nám počet chronických ne-mocných stále stoupá (uvádí se již jedna třetina naší populace) i přesto, že se moderní medicína neustále razantně rozvíjí a za zdravotní péči platíme necelých 400 mld. Kč za rok? (Přitom nárůst mezi roky 2010 až 2017 podle ČSÚ činil plných 15 %?) Protože se nedíváme na nemoc jako na informaci z našeho životního stylu chování, ale jako na „nepříjemnost“, kterou je třeba „vyřešit“.
„Ne-moc“, co? Pokračovat v tom, Co mě k „Ne-moci“ přivedlo
Zkusme se na nemoc podívat již původem tohoto slova. Ne-moc. Ne-moc co? Ne-moc pokračovat v tom, co nás do ne-moci dovedlo. Čím člověk tvoří? Myšlením, mluvením, skutky. To jsou naše energetické generátory, které uplatňují lidský potenciál z myšlenek tvořit hmotné věci. Uskutečňovat lidské dílo od básní, písní až po budování kulturních paláců nebo továren. Nicméně je určitě realizace myšlenek tím hlavním posláním člověka? Není to jen prostředek ke kultivaci lidského druhů? Ke kultivaci jeho ducha? Není to prostředí tvorby, které nám má vytvářet příležitosti, abychom se v něm učili kultivovat své lidské hodnoty a zároveň abychom se učili v interakci mezi lidmi, ale i se inspirovali a zachovávali elementární úctu k živočichům, rostlinám a přírodě vůbec?
Co je důležitější? Kolik jsem toho v životě vytvořil nebo jak jsem to vytvořil?
Domnívám se, že důležitější, z logiky smrtelnosti člověka, je budovat lidský hodnotový systém. Je to empatie, soucit, ochota pomoci, srdečnost, otevřenost, pokora, prostě láska ke všemu a ke všem. To je totiž nauka, kterou si odneseme z tohoto života. Není to nic materiálního. Všechny hmotné statky, zůstávají zde. Odnášíme si esenci našeho života. Nikoli kolik a co jsme dali na hromádku hmotných statků, nýbrž, jak jsme tu hromádku aktiv vytvořili. Jestli to bylo ješitností, mamonem, bezohledností k přírodě či dalším lidem, sebestředností. Bilance pozitivních či negativních životních esencí se bude prožívat při našem sklonku života a následnému odchodu.
Užitečnost nemoci? Divné.
Nemoc, ač to zní velmi divně může být velmi užitečná. Jednotlivé nemoci, oblasti nemocí mohou být velmi konkrétním informačním systémem, co mám ve svém životním konání změnit, abych naplňoval hlavní smysl života, a to je učení se být spokojený/á, tím i zdravý/á a užitečný/á.
Volná parafráze Hippokrata: „chceš-li někoho vyléčit, nejprve se jej zeptej, jestli je ochoten změnit stav, který jej k nemoci přivedl“. Jaký stav? Lidskou energetiku, což je myšlenka, kterou generuji, slova, která je popisují a slova se přeměňuji v akci a tím se stávají skutečnostmi. To je struktura stavu, ze kterého vychází i možná korekce, změna, kterou musím učinit, abych byl zase „mocen“ pokračovat ve svém učení se být spokojen a zdráv. Toto se však lehce píše, ale je to zásadní výstup ze zajetých kolejí, které mi mnohdy dopomohly k tomu, co mám a co je společnosti glorifikováno. A to mám změnit, byť ve prospěch zdraví? Někdy drsná volba, obzvlášť, když mám k dispozici rychlejší řešení v užití farmak.
Chronicita, opakování téže nemoci, nás neopouští, protože jsme se rozhodli, neučinit žádnou změnu v životním programu. Chováme se stále stejně! Jak můžu vyléčit nějakou nemoc opravdově, když neznám její původ a nerozklíčoval jsem, jakou informaci mi nese? Nepleťme se, že prvotními zdroji nemoci jsou viry, baktérie a další popisy fyzické nemoci. Co mi má „ne-moc“ pokračovat ve svém dosavadním životním stylu, pomoci si uvědomit? Co mám tedy změnit? Čeho jsem se dopustil a měl si uvědomit, že v mém myšlení, mluvení nebo činění, nebylo optimální? Komu jsem ublížil? Nejsem příliš tvrdá v jednání k ostatním? Nejsem příliš konzervativní v názorech a „tuhnu“ spolu se svaly, klouby…
Investice do dalších životů?
Klíčem k řešení nejen chronických nemocí je uvědomování si původů, zdrojů, proč má ne-moc přišla a upozornila či mě zastavila, na úrovni mého životního počínání. Pak i následná léčba je mnohem rychlejší a všechny medikamenty začnou fungovat mnohem efektivněji, když projde uvědomění, pokorné přijetí či odpuštění jiných či i sobě a alespoň pokus o změnu. Vím, že pro tuto proceduru v léčbě zatím nemáme kolonky ve zdravotních pojišťovnách a myslím, že i skripta na lékařských školách s opravdovou psychosomatikou jsou velmi skromná. Ale hlavním cílem člověka je být spokojen a zdráv. Proto není třeba zoufat, ale postupně kráčet tímto směrem a propojovat „vědeckou, metrickou“ medicínu s medicínou tradiční, ověřenou staletími či tisíciletími a učit se žít ve zdraví a spokojenosti. Peníze potřebné k této formě léčby se vždy najdou. Protože tyto peníze jsou tou nejlepší investici člověka, protože je investováno mnohem dál než jen do současného života…
Recent Comments