Musím říct, že přes osobní otázky Co se po mě vlastně chce? Proč jsem tady? Co tady mám vlastně dělat?… které vyplývaly z neustálých střídání se dobrých a méně dobrých každodenních příběhů, jsem se dostal k bádání o smysluplnosti života člověka na Zemi. Jestli si myslíte, že jsem na to přišel, tak to Vás musím zklamat. Protože tady platí známe: Čím více toho víš, tím víc si uvědomuješ, že vlastně nevíš nic. Přesto zde uvádím některé tituly, které mi na mé otázky odpovídaly. Vůbec to neberte jako doporučení k četbě!!!! Každý z nás má své otázky a musí hledat své odpovědi včetně formátů a nemusí to být knihy. Můj výčet knih má sloužit k přiznání z čeho se odvíjí můj pohled na svět a z čeho čerpám pro vzdělávací program Cesta ke zdraví – program VITA Integra.

Autor píše, že je to psychologická, kvantově-teologická filozofie. Na první pohled drsné, ale dá se to číst a i když člověk všechno nepobere, je tam mnoho aha efektů. Cíl knihy je vystoupit ze standardního schématu a spatřit věci z odlišných hledisek. Opět to směřuje otázky po smyslu existence. Proč jsme tím, čím jsme? Proč vůbec jsme? A pozor.  Jaká přesně je podstata toho, že jsme emocionálními kogitálními hologramy mezi milióny stejných…..

Autor se po dlouholeté výzkumné praxi v oblasti buněčné a molekulární biologie vydal na cestu budhistického mnicha…. Přesně jedna z knih, kdy  exaktní vědec zjistil, že je něco hlubšího a širšího než jen metodika vědecké práce. Nicméně jeho vědecká erudice umožnila lépe zpřístupnit Evropanův pohled do životních témat. Jedna citace: „Hledat štěstí vně sebe sama je jako čekat slunce v jeskyni obrácené na sever.“  Nebo: „Hledat štěstí v pouhém vylepšování vnějších podmínek je jako mlít písek a doufat, že z něj vyteče olej.“ No, nečtěte to 🙂

Erich Fromm (1900-1980) byl sociální psycholog, sociolog, psychoanalytik, demokratický socialista a člen tzv. Frankfurtské školy představující západní neomarxistické filozofické hnutí. Byl jsem zvědav jaký pohled na téma umění být bude mít člověk s tímto profilem. Posuďte: V umění být – v umění fungovat jako plná osobnost – lze vidět nejvyšší cíl života. Ten se nám podaří najít, když se obrátíme od narcistické sebevztažnosti, egoismu a vlastnické orientace k psychologickému a duchovnímu štěstí – k orientaci na bytí. K umění být člověka dovedou láska, rozum a tvůrčí aktivita.

Malinko rebelská kniha, kdy s citacemi z bible autor provádí transformaci či výklad do současného světa. Chytré pro uvědomění souvislostí historie a současnosti v tématech jako jsou emoce, svoboda, nepodmíněnost, sex, strachy, závislosti, nebo přirozené principy mužského a ženského elementu. Třeba péče o dítě: „… začíná se s ochočováním dítěte. Rodiče zcela dobrovolně a s pocity „správnosti“ vychovávají své dítě k obrazu, který moderní společnost včele s vědou označila za správný. Matky zcela ovládané (bez vlastní svobody) chodí k dětským lékařům nebo psychologům a ptají se, jak vychovávat své děti, jak je chápat, jak jim rozumět….. .“

Neuvěřitelně aktuální byť od chlapa z 2 stol.n.l. a ještě z válečného tažení. Např.: „Všichni lidé jsou spolu příbuzní, ne sice podle krve, ale rozumem, neboť rozum každého je části rozumu vesmírného. Z tohoto příbuzenství vyplývá lidem povinnost chovat se k sobě vlídně a přátelsky“. „Mé svobodné vůli je svobodná vůle mého bližního stejně lhostejná jako jeho dech a jeho tělo. Neboť třebaže jsme stvoření především kvůli sobě navzájem, přeci jen vůdčí rozum jednoho každého z nás je svým vlastním pánem: jinak by špatnost mého bližního byla nutně zlem i pro mne. Ale to jistě nebylo v božském záměru a  to proto, aby nikdo jiný neměl moc učinit mě nešťastným“. A takových „hlášek“ je celá kniha.

S touto knihou jsem začínal. Postupně se z toho stal kniha rodinná. Všichni její členové při nachlazení, zánětu močových cest, úraze, bolesti zad, hlavy, boreliozy,…. Valíme do knihovny se inspirovat, kde by mohlo být jádro pudla. Je to takový trénink sebepoznávání. Např. záněty jsou popisovány jako hněv, zloba. A teď pátráš, kde si koho nahněval, kdy ses nahněval proč ses nahněval. Někdy na to ani nepřijdeš. Ale na druhé straně, když si člověk uvědomí ono jádro pudla, tak následná léčba jde velmi, ale velmi rychle. Proto iniciace z nemoci je korekce chování a osobní vývoj. To už nehovoře o tom, že nikdo není šťastný, když je nemocný a touží se nemoci co nejrychleji zbavit.  Anonce ze stránek autora: „Nejžádanější kniha, kterou napsal ing. Miroslav Hrabica, pojednává o cca 330 onemocněních lidského těla a předestírá jednání, které zvyšuje pravděpodobnost jejich výskytu a ukazuje možnou cestu k nápravě. Kdo si v ní přečte o svých 3 – 5 zdravotních neduzích a je trochu sebekritický, ten se v ní docela pozná a uvědomí si, v čem a jak může být lepší, a tak urychlí ozdravný proces.

Je to exkurz do aktuální  lékařské praxe v našich nemocnicích v podání jednoho lékaře. I kdybychom jaksi nebrali všechno úplně doslova či nasadili nějaký diskontní index, je možné lehce lapat po dechu. Ne jen tím, jak to funguje, ale hlavně tím, že jsem se stal aktivní součástí zdravotního systému, který místy zapomněl co to je nemoc, proč ji člověk má a hlavně, že to je nemoc člověka, individuálního člověka, kde bez jeho participace je léčba obtížná, drahá a vedlejšími účinky medikace i ohrožující. Nene, nebiju na poplach, ale je to o uvědomění, že já, chci-li se uzdravit se musím pídit po příčině nemoci. Hlavně je to moje zodpovědnost až pak doktora. V knize se ilustruje na konkrétních případech jak psychosomatika funguje. Velmi inspirativní pro laiky, ale i lékařské akademiky.

Setkal jsem se s autorem na Meltingpotu v Ostravě. Pěkný, starý, chytrý, skromný, láskyplný chlap. Propojovatel východní a západní kultury v oblasti integrace, fyziky, filozofie, medicíny. A jak se dostal fyzik k medicíně? Cituji:“Momentálně panuje v medicíně paradigma, které se nazývá konvenční medicínou a má dost omezenou platnost. Vedle něj existuje mnoho tradic a technik, některé staré, některé nové, jež se dají všeobecně označit jako alternativní nebo komplementární medicína, a ty s e snaží zaplnit prázdné místo, které je v konvenční medicíně jasně patrné. Konvenční medicína je založena na materiální metafyzice, podle níž může být každá nemoc vnímána jako fyzické selhání či porucha, a proto i její léčba představuje pouze nápravu materiálního problému. To druhé paradigma, tedy alternativní nebo komplementární medicína, tvoří spousta různých technik……. Ony staré techniky jsou založeny na metafyzice přímo protikladné materialistické víře konvenční medicíny….. Velkou slabinou alternativní medicíny je nedostatečná metafyzická jednota, kterou konvenční medicína disponuje. Kvantové myšlení v rámci primátu vědomí je tak cestou, možná jedinou, jak vytvořit integrální medicínu, která může poskytnout metafyzickou základnu pro veškerou alternativní medicínu. Může být ještě něčím víc; může integrovat alternativní a konvenční medicínu, a to s jasným vymezením jejich rolí v integrovaném paradigmatu.“ Jasně, že je to běh na delší trať, ale vždy je lepší vědět či tušit co může být za horizontem, než se točit v kruhu.

Proč o sexu? Je to obrovské téma, které jsme velmi silně „zapouzdřili“. Udělali jsme z něj téma nevhodné pro komunikaci. Tím se ze sexu stalo zakázané ovoce a do komunikace jej vzali lidé z porno-průmyslu a maximálně využili pro časopisy, videa, veřejné domy. Moc dobře vědí, že sexuální půd je zakódován v každém lidském těle a je třeba mu jít byznysově naproti. Mám však pocit, že o sexualitě na rozdíl od pohlavního pudu nic nevíme. Cituji z knihy: Proč je sex téma, které lidi uvádí do rozpaků? Proč je takové tabu? Protože lidé byli po celá staletí vedeni k potlačování sexu. Všichni náboženští proroci, mesiáši, a spasitelé říkali, že sex je hřích. Já vnímám sex jako základní životní energii. A záleží pouze na vás, co s ní uděláte. Může se stát hříchem, ale může se stát i nejvyšším vrcholem vědomí……. Sex je bioelektrická energie. A důležité je jak ji využíváte. Základní podmínkou je, že ji nesmíte odsuzovat. Jakmile něco odsuzujete, nemůžete to využívat. ……Sex bez meditace je vhodný k plození dětí, ale při sexu spojeném s meditací se znovu rodíte a stáváte se jiným člověkem“. Konec citace. Myslím, že i tímto tématem je Osho vnímán jako kontroverzní člověk. Nicméně je-li hlava otevřená, není žádné téma, které by nemělo být prozkoumáno v zájmu kvality života. A že sex sakramentsky ovlivňuje náš život, to se nemusíme přesvědčovat. Tak buďme zvědaví.

A tady se budu klouzat na tenkém ledu. Nechci se z nikým zásadně přít o tom jestli posmrtný život v nějaké podobě, formě, energetické entitě existuje či nikoli. Je to každého pohled a jeho právo na názor. Já zde předkládám zdroje, ze kterých jsem si svůj názor vytvořil, či spíše vytvářím neboť nikdy není nic hotovo J. Představím Vám několik knih, kde zpravidla autoři jsou akademicky vzdělaní lékaři. Uvědomil jsem si, že to pro ně bylo poměrně těžké pracovat s tématem reinkarnace nebo prožitku klinické smrti, protože byť se snažili, co možná nejvíce použít vědeckou metodologii, ne vždy se však  daly najít důkazy, na kterých je aktuální  věda postavená. Důležité je, proč vůbec toto téma řešíme? Sebeidentifikace člověka jde před narození. Žádný člověk se nerodí jako tabula rasa tedy nepopsaný list. Každý člověk je již vybaven nějakou konstitucí, fyziognomii, mentálními předpoklady, které následně během života doplňuje, kultivuje či  naopak, své předpoklady nedokázal identifikovat a plně je využít.

Pojďme na knihy…

Je to velice komplexní pohled na téma vědomí a smrti, protože autor je schopen spojit pohled historický, teoretický, terapeutický, vědecký i filozofický. Je až k neuvěření co jeden člověk dokáže pojmout… Nicméně rád bych citoval pár řádku: Koncepce karmy a reinkarnace tvoří základní pilíř hinduismu, buddhismu, džinismu, sikhismu, zoroastrismu, tibetského buddhismu Diamantové cesty (vadžrajány) a taoismu. Podobně smýšlejí i lidé v oblastech zeměpisně, historicky a kulturně vzdálených, jako jsou příslušníci různých afrických kmenů, američtí Indiáni, před-kolumbovské kultury, havajští šamani kahunové, vyznavači brazilského kultu umbanda, Gálové a druidové. Ve starém Řecku se k této myšlence hlásila řada velkých filozofických škol včetně pythagorejců, orfiků, a platoniků. Koncepci karmy a reinkarnace přijali také esejci, farizejové, karaité a jiná židovská a zčásti židovská společenství a tvořila i významnou část kabalistické teologie a středověkého judaismu. Stoupenci této víry byli i další, například neoplatonici a gnostici.

Tato kniha mi přiotevřela poklop na téma smrti. Autor vzděláním filozof a lékař má výborné předpoklady dát dohromady přesně ony dvě oblasti, které se smrti a její blízkosti pojí. S tímto tématem těžce bojovala křesťanská církev a zároveň i vědci a lékaři, protože toto téma je dosti tabuizované. V této knize je možné si na konkrétních prožitcích udělat vlastní úsudek.

V této knize mě zaujal vývoj lékaře-psychiatra, který ve své praxi při hypnotické regresi zažil něco, co jej neučili ve škole. Docela nevěděl co si s tím, že mu klienta začala popisovat mužským hlasem prostředí a situace z různých minulých životů. Proto běžel do knihovny, aby tuto situaci mohl nastudovat. Hledal nějaké lékařské dílo popisující obdobnou situaci. Smutně kráčel z knihovny, protože tam k tomuto tématu nic vědeckého nenašel. Pak začalo další trýznění, co s tím, co zjistil, má dělat? „Vždyť mi kolegové nejen neuvěří, ale ještě mě bude vědecký svět exkomunikovat….“ Toto je můj volný překlad. Je dobře, že akademici se nebojí jít i s tématy, které vědí, že jsou pro léčbu důležité, byť neodpovídají aktuální vědecké metodologii.

V této knize se již doktor Weiss tolik nebál, co v první knize a spojuje a hledá příčiny některé aktuálních nemocí svých klientů v prožitcích z minulých životů. Zdá se Vám to na akademika příliš? Věřte, že se to velmi intenzivně snaží propojit se školskou medicínou, ale zároveň se nebojí jít do nepopsaného. Důležitý je výsledek a to je, že se klientům s fobiemi, nutkavým chováním, společenskými i vztahovými problémy, ale i různými  bolestmi, které tvrdošíjně odolávaly veškeré konvenční léčbě či terapii uleví či téměř nemoc zázračně zmizí…..  

Další lékař. Američan s indickými kořeny, též přezdívaný doktor celebrit. Velký zastánce a realizátor integrativní medicíny. Tato kniha je mile napsána i s příběhy indické kultury a s velkou tolerancí mezi náboženstvími, které reinkarnaci „mají“ a těmi, které reinkarnaci „nemají“. Je zde přidán další rozměr a to nejen lékařský, filozofický, ale též rozměr kvantové fyziky, kterým je autor velkým zastáncem. Citace: Nikdy patrně nebude existovat definitivní kniha o posmrtném životě, což pokládám za dobré, protože žádná kniha nepřesvědčí skeptiky nebo neutěší každého, kdo uvažuje  o tom, co se stane po smrti. Strach a pochybnosti společnosti by mohl odvrátit narůstající příliv důkazů“

Jedna z mnoha knih psychiatričky a zakladatelky hospicového hnutí na světě. Lékařka, realistka, která tím, že jejím posláním bylo doprovázení umírajících mohla od konce předávat největší principy života. Na konci už nehrajete o nic, co by v životě bylo důležité. Ale tato uvědomění se dají předat do života těm, kteří ještě žijí. Velmi silné poučení pro život. Např.: „Všechny naše smýšlené strachy souvisejí buď s minulostí nebo s budoucností; pouze láska je plně obsažena v přítomnosti. Současná chvíle, ono teď, je jediným časem, který doopravdy máme. A láska je jedinou skutečnou emocí, protože jenom ona může být v přítomné chvíli obsažena. Strach je vždycky založen na něčem, co se stalo v minulosti a nutí nás, abychom se báli toho, co nám může přinést budoucnost. Žít v přítomnosti ovšem znamená žít v lásce, ne ve strachu“. Pěkné, že?  Chce někdo říct, že existuje větší výzva v životě, než žít podle výše uvedených řádků?

Docent Berlínské univerzity popisuje v útle knize kromě jiného, doprovázení umírajících. Tuto knihu jsem půjčil kamarádce, které umíral táta. Když mi ji vracela pravila, že to byl její velký pomocník. Naštěstí nás úmrtí blízkých nepotkává příliš často, ale čas od času vždy příjde. Z vlastní zkušenosti vím, že je dobré o doprovázení umírajících něco vědět. Ale přečtěte si co autor píše o životní smysluplnosti: „ Otázka smyslu se umírajícímu vnucuje s naléhavostí o to větší, čím menší pozornost jí věnoval v dosavadním životě. Klást si otázku po smyslu všeho dění patří k lidské přirozenosti…..    …..cesta poznání, smysl našeho života je učit se  a duchovně i duševně růst. Kdo projde vědomě se vztyčenou hlavou životními bouřemi, na toho během umírání nebude otázka po smyslu příliš dotírat. Takový člověk může umírat pokojně.“  Chci umírat pokojně, proto už na tom pracuji teď .

Zdaleka nevyužíváme potenciál, který člověk v sobě má ukrytý. Jsme limitování zvyklostmi, společenskými konvencemi, komfortními zónami, neznalostmi sebe samých. Toho dnes využívají marketingoví a političtí mágové s podporou hravých a chytrých ajťáků. Cesta budoucnosti je vědomé využívání intuice, slovy autora supramentálního světa pravdy, krásy a lásky. Vím, vím, na první pohled to zní příliš idealisticky až utopisticky, ale viďme za kopec. Tato kniha roztahuje hlavu do možností, jak a proč se dostat do kreativního tvoření, které je v souladu s hodnotami, které, když absentují, tak vytváří nepochopení pozitivního tvoření člověka na Zemi a jeho tvorba se stává nebezpečnou pro lidi i celou Zeměkouli. Amit má určitý návrh, jak nezpomalit vývoj, ale dostat do stejné dynamiky i vnímání celospolečenské a celosvětové zodpovědnosti.